E-Shop

Naučná stezka městem a okolím

Na této stránce se budete postupně seznamovat s dvaceti zajímavými místy našeho města. Tyto zajímavosti budeme označovat na jednotlivých místech označníky s texty a fotografiemi tak, jak je najdete i na našich stránkách. Připravuje se i mapka této naučné stezky naším městem a okolím. Doufáme, že se Vám bude líbit.

Mapa naučné stezky

Zde jsme pro Vás připravili demoverzi mapy naučné stezky.

Přiložené soubory - archiv
Název souboru Velikost Zodpovídá Vyvěšeno
Mapa.pdf 192.03 kB Michaela Kučerová

1. Radnice

Původní stará radnice postavená roku 1588 stávala uprostřed náměstí.Vedle ní byla obecní studna ozdobená uměleckou kašnou se sochou Karla IV.od sochaře Pischelta.Za radnicí směrem ke kostelu stála šatlava a proti lékárně byl umístěn pranýř.Tato radnice byla poškozena zemětřesením a byla zbourána.Základní kámen k této radnici byl položen 22.dubna 1782.Postavena na pozemku patřícím k č.74 souseda Marka.Magistrát Týnce nad Labem uzavřel 17.března téhož roku smlouvu s heřmanoměsteckým primátorem a stavitelem Františkem Jedličkou smlouvu o provedení zednických prací při její výstavbě a obdobnou smlouvu s tesařským mistrem Martinem Vavřinou z Řečan.peníze na stavbu získalo c.k.komorní město Týnec nad Labem prodejem obecního mlýna.Základní kámen položil primátor Jakub Housa.Stavba dokončena 5.listopadu 1782.V báni je vložen následující zápis:“A tak s momocí boží jest dostavěný a pod ochrannou Nejsvětější rodičky Boží Marie Panny a svatého Floriána odevzdaný nejenom tento dům radní,ale celé městečko a všechny co v něm obyvatelstvu,bz se na přímluvu jmenovanýcch a jiných svatých milých božích,vás všechny opatroval a vám štěstí,svornost a lásku sousedskou dal,abyste vy na nás,předky vaše,motlitbou pamatovali a spravedlivě se v tom domě i jinde řídili vám vinšujeme a ostáváme vždycky vaši přátelé.Kterýžto zápis dne 5.novembris běžícího 1782 roku do této věže pro budoucí památku jest vložen.“ R.1854 týnecký hodinář Jan Havlíček zhotovil radniční hodiny za 240 zlatých. 

Fotogalerie

2. Stará škola na Komenského náměstí

Fotogalerie

3. Pomník padlých Na Stráni,Melasův kaštan a kamenný stolec

Toto místo sloužilo již od počátku Týnce nad Labem jako  místo vyhlídkové.Je odtud krásný výhled na Labe točící se kolem města,působivý je i pohled na týnecký most československo-polského přátelství,na krásné historické budovy týneckého průmyslového Přílabí,Vinařice jsou odtud vidět zcela podrobně a býval tu velmi pěkný výhled na příjezdovou cestu z Pardubic ve středověku.Není tedy divu,že týnečtí sousedé tu po bitvě mezi rakouským a pruským vojskem očekávali v čele s rychtářem Františkem Šusterkou st.posla,který jim měl oznámit jak bitva svedená 17.května 1742 u Chotusic dopadla.Rychtář prohlásil něco neuctivého o Prušácích,což zaslechl pruský důstojník týnecké posádky a rychtáře zatkl a nechal dopravit do Kolína na pruské velitelství.Týnečtí rychtáře chtěli vykoupit z vězení za jednoho obrovského sumce a jednali přitom s Fridrichem,králem pruským a vznikla tak pověst o týneckém sumci.Pověst má však jistě pravdivé jádro,neboť existuje dopis pardubického hejtmana,který nařizuje týneckým konšelům,aby zaplatili mlynáři nejen za vychování vojska,ale i za valacha a za sumce velikého.Sumec stál 27 R a valach,který ho vezl do Kolína jen 25 R.Musel to být sumec kapitální.V roce 1803 tu generál baron Michael Benedikt Melas zasadil kaštan,který je tedy více než 200 let starý a je to chráněný strom.V polovici 19.století byl zaměstnán na zdejším magistrátu František Brožek,dědeček Petra Bezruče.Byl to člověk nesmírně schopný,zasloužil se o vzhled Týnce nad Labem.I na tomto místě zvaném týnecký Belveder postavil kamenný stůl pod Melasových kaštenem. 

Mapa s vyznačeným místem - ZDE.

Fotogalerie

4. Kostel Stětí svatého Jana Křtitele

Původní kostel na tomto místě postavili roku 1306 sedlečtí cisterciáci. Byla zde jeho pobočka. Kostel byl přestavován. Za husitských válek kostel byl zachován. Majiteli Týnce nad Labem byli Miletínkové. Ve zdejším kostele byli husitští kněží. Vystřídali je kněží luteránští a v roce 1654 se uvádí, že tu byl katolický kněz Snurovius. Roku 1569 byly pořízeny 2 zvony. Větší nesl nápis:“ Tento zwon udelan gest skrze Vondrzege Kotka zwonarze na Horach Kutnách wobywagic 1569.“ Třetí zvon byl ulit r.1612. Kostel byl po požáru roku 1610 opraven a barokizován, vyzdoben nádhernou nástropní malbou Josefa Kramolina. Barokní přestavba skončila r.1780.

23. září 1834 při dalším velkém požáru v Týnci vzala malba za své a rozlily se i zvony. Kostel byl opraven a znovu vybaven obrazy. Nejstarší daroval kostelu probošt sedleckého kláštera a syn týneckého primátora Ferdinand Housa. Jsou to:“Umírající svatý Josef“ a „Svatá Anna“. Z roku 1839 pochází hlavní oltářní obraz „Stětí svatého Jana Křtitele“ od Václava Leopolda Ignáce Markovského.Obrazy „Svatý Dominik před Pannou Marií“ a „Svatý Cyril“ a „Svatý Metoděj“. Zvonař Karel Paul ulil v roce 1840 v Hradci Králové 5 nových zvonů: Salvatora, Jana, Josefa, Marii a Annu. Během 1. světové války byly rekvírovány 28. prosince 1916 a 22. února 1918. Po Válce ulil broumovský zvonař Oktáv Winter 3 zvony a sice Jana, Marii a Josefa. Za 2. světové války byly znovu rekvírovány. V kostele je cínová křtitelnice z roku 1630.Kazatelna je z 18. století. Vedle sakristie je hrobka c. k. správce královských hřebčínů Augustina de Millern a generála Michaela barona Melase i jeho choti rozené Josefiny Loyg de Netky. Náhrobní kámen je uměleckou prací kamenickou s erbem znázorňujícím koně běžícího po břevně obtočeném vavřínem i se skalnatým vrchem. Kromě informací o narození a úmrtí pochovaných je tam latinský nápis: „Ó běda! Tolik ořů jsem zkrotil a statných činů vykonal, nedal však zkrotit se Tvůj bledá sudičko kůň.“

Fotogalerie

5. Velký dům čp.2

První písemná zmínka o něm pochází z roku 1584.Tehdy se mu říkalo dům panský.Patřil majitelům zdejší tvrze.Jeho majiteli byli postupně Jan Libenický z Vrchovišť a na Libenicích,Kryštof Betengl z Rosenthalu,Václav z Renthalu a Alena Mirkovna ze Solopysk a řada dalších.Ze šlechtických rodů,které dům obývaly,byl nejzajímavější rod Loyg de Netky.Dům od Chrystopha Hille koupil v roce 1719 Antonín František Loyg de Netky,štolmistr u Pavla Haranta z Polžic a Bezdružic na krchlebském panství.Rodina dala dům opravit.Jeho syn František se svojí chotí Doroteou ze Solffen měli dvě dcery,Annu,která se provdala za pana von Stroh,fortmistra poděbradského panství a Josefu provdanou za generála Benedikta Michaela Melase,nositele Řádu Marie Teresie a protivníka Napoleona v bitvě u Marenga.Melas přišel do Týnce užít si důchod,ale za 3 roky zemřel v roce 1806.Jeho žena Josefa ho dlouho nepřežila a zemřela roku 1810.Dům sloužil jako Měšťanská beseda a byl v něm sál pravovárečných měšťanů i hostinec.Byl propojen podzemní chodbou se sklepy domů pravovárečných měšťanů.Velký dům má i zajímavou hudební minulost.Hře na hudební nástroje tu učil vynikající pedagog Karel Štika.Narodil se zde Josef Beran,tvůrce hudební školy na housle,hudební skladatel,tvůrce Jihočeského hudebního archivu a autor knih „Housle v díle W.A.Mozarta“a „Oldřich Ševčík a jeho pedagogické díle“.Jeho bratr Václav Beran napsal školu hry na violoncello.Oba byli členy orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a Jihočeského hudebního kvarteta.Josef Beran byl žákem Bedřicha Voldána,Jindřicha Felda,Jiřího Herollda a Jaroslava Křičky.Václav Beran žákem Maxe Škvora a B.Jaroše.V domě je nad krbem malba Adalberta Schlechty s textem. 

 

Fotogalerie

6. dům čp. 3

Rodný dům slavného operního zpěváka Viléma Heše (1860 - 1908). Člena opery Národního divadla v Praze, Městského divadla v Hamburku a C.k.dvorní opery ve Vídni. Nositel titulu C.k.komorní pěvec. Osobní přítel Antonína Dvořáka.

Fotogalerie

7. dům čp. 49

Dům matky slezského barda a básníka Petra Bezruče paní Marie Brožkové (1840-1894).

Fotogalerie

8. Týnecký pivovar

První týnecký pivovar byl založen na počátku 16. století, když majiteli Týnce nad Labem byli Pernštejnové. Ze zápisu plyne, že na pivovar bylo pamatováno i zřízením chmelnic při podměstském mlýnu v prostoru, kde později byla postavena Harrerova koželuhna a na jižních svazích u Labe dnešní ulice Na vinici. Pivovar byl zřízen v čp.6 a čp.325 v sousedství varných gruntů. Týnečtí platili z každého varu  po 4 groších českých a z vody vedení 2 groše pro každý var. Město se pak dohodlo na stálé roční platbě 8 kop grošů českých, vždy po 4 kopách o sv.Jiří a sv.Havlu. k pivovaru na náměstí vedlo dřevěné potrubí z vodárny, které bylo zhotoveno z kmenů lesů císařských. Při opravě městského vodovodu za velkých mrazů roku 1929 bylo toto staré vodní vedení odkryto před domem čp. 7. Dřevěné roury byly spojovány železnými válečky, které byly zasazeny dovnitř rour. Právo vařit pivo měli nejprve všichni týnečtí měšťané, později když se obce rozšířily, platilo pouze pro starousedlíky a nakonec jen pro ty, kteří právo skutečně vykonávali. Letitě toto právo mělo 29 právovárečných měšťanů. Váreční sousedé se ve vaření piva střídali a také se střídali v čepování piva. Dům, který právě vařil a čepoval byl označen chvojím. Při velikém ohni roku 1854 pivovar vyhořel. Zařazení mezi právovárečné měšťany se domáhali měšťané další, které vedl Anton Svoboda. Nový pivovar byl po požáru postaven na pozemku čp. 138 u mlýna. Právo vařit pivo se změnilo na finanční podíl na pivovaru.26. dubna 1929 byl pivovar prodán nájemci Josefu Novákovi a jeho manželce Boženě.

Fotogalerie

9. dům čp. 422

Zde žil a pracoval učitel František Flos. Proslavil se jako autor dobrodružné literatury pro mládež a je společně s Eduardem Štorchem považován za jejího zakladatele.   

Fotogalerie

10. Tvrz zvaná „Hrad“

21.září 1436 zapsal král Zikmund Lucemburský Týnec nad Labem Vaňkovi z Miletínka.Ten tu postavil,nebo-li vyzdvihl tvrz a tak v historických pramenech bývá nazýván Vyzdvihovač.V jejím majetnictví se postupně střídali Václav Hrůza z Chelčic,rytíř Mikuláš z Mezilesic,Pernštejnové,Maxmilián Habsburský,komora královská,Jan Libenický z Vrchovišť a na Libenicích,Kryštof Betengl z Neyenperku a na Borohrádku a další majitelé.Franz Alexander Heber ji v roce 1848 popsal takto.“Na tomto místě je nyní statek „Hrad“,který svoje jméno podědil z hradního opevnění a s hradem tvoří nyní jediný celek.Z vnějška vede vozová cesta skrze klenutou jednoduchou bránu do velkého dvora,na kterém je nyní na severní straně stodola,západně jsou chlévy,východně pak obydlí ovčákovo.Na jižním konci skalnatého výběžku se zvedá v podélném čtyrrohém tvaru z lomového kamene provedená bývalá hradní budova,tři poschodí vysoká /šest vídeňských stop/,opatřená dřevěnou sedlovou střechou a jejíž přízemí obsahuje tři klenuté sklepy a hořejší poschodí několik prostor ,kterých se používá jako sýpek.Zděné venkovské schody vedou zvenčí k prvnímu patru,které se vyznačuje mnoha nepravidelně uspořádanými a dřevem osazenými okenními a dveřními otvory,které jasně dokazují čtyřstoletý věk tvrze.Západní stranu obepíná zeď, v jejímž zdivu jsou střílny,což zřejmě poukazuje na bojové časy hradu.Po úbočí výběžku tvoří terén příkré groteskní srázy,jichž úpatí je porostlé bohatou vegetací a tím skýtá oku překrásný přírodní obrázek.“ Obdobně popsal tvrz i Augustin Sedláček v „Hradech a zámcích i tvrzích království českého“.

Mapa s vyznačeným místem - ZDE.

Fotogalerie

11. Archeologický výzkum pod hradištěm Kolo

Hradiště Kolo na východním okraji středočeského městečka Týnec nad Labem patří mezi neobvyklé archeologické lokality. Je umístěno na skalnatém ostrohu z jihu obtékaném řekou Labe, ze severní pak zaniklým říčním ramenem. V nejvyšším bodě na východním konci strmí nad řekou do výšky 25 metrů, směrem k západu se postupně svažuje až do nízké terasy tvořené jemnými naplavenými písky. Rozloha plochy sevřené hradbou činí 9 hektarů, což je rozsahem neporovnatelné s takovými keltskými hradišti (bývají také nazývána jako oppida), snad pouze s těmi nejmenšími.

Lokalita byla známa z ojedinělých nálezů již od počátku 20. století, přesněji se k její dataci mohl vyjádřit až archeolog Jiří Hrala ve 2. polovině téhož století po letech vytrvalého shromažďování na povrchu nalezených artefaktů. Teprve v 70. letech provedl několik drobných sondáží kolínský archeolog Zbyněk Sedláček a potvrdil na hradišti sídlištní fázi ze starší a pak z mladší doby železné. Ojedinělé nálezy však patřily i dalším obdobím, třeba neolitu, mladší době bronzové a ranému středověku. Provedený výzkum však nikdy nebyl v úplnosti publikován a na dlouhou dobu se tedy o Kole mezi odbornou veřejností přestalo mluvit.

Až v loňském roce na přelomu léta a podzimu se začalo na hradišti něco nového dít. Tedy, lépe řečeno, nikoli přímo na hradišti, ale pod hradištěm – v prostoru mezi jeho jižními svahy a Labem, kde se nyní nachází mimo jiné také polní cesta a tenisové kurty. Městské zastupitelstvo se rozhodlo v těchto místech vybudovat poldr na shromaždování materiálů odsátého z mrtvého říčního ramene, jež hradiště obkružuje ze severní strany. Za tímto účelem začala stavba postupně skrývat plochu o rozloze kolem 1,3 ha a ze získané ornice budovat hutněné hráze proti prosakování odsátého bahna. V tento moment se na scénu dostali archeologové z Ústavu archeologické památkové péče středních Čech a zahájili na stavbou ohrožené ploše záchranný archeologický výzkum.

Lze říci, že celá plocha byla poseta barevně kontrastními archeologickými objekty, které představují pozůstatky zaniklých nadzemních konstrukcí a zahloubených zařízení. Jejich celkový počet se nakonec vyšplhal přes číslici 700. Rovněž jsme zachytili četné pozůstatky po novověké orbě v podobě paralelních rýh táhnoucích se ve směru Z-V. Kromě ne tak četných dokladů osídlení v raném středověku a patrně také starší době železné však největší část objektů patřila konci mladší doby železné (jíž se dle slavné lokality ve Švýcarsku říká také doba laténská). Toto tvrzení není doloženo pouze početnými nálezy zlomků charakteristické keramiky, z níž velká část byla vytáčena na rychle rotujícím kruhu. Díky intenzivní prospekci s detektory kovů bylo na zkoumané ploše nalezeno množství kovových nálezů, které můžeme již v této předběžné fázi vyhodnocení poměrně dobře datovat.

Kromě četných nálezů železných stavebních kování a částí nebo kompletně dochovaných nástrojů jsme se mohli setkat také se souborem šperků, zvláště spon nebo kování opasku, případně různých charakteristických přívěšků. Samostatnou kapitolou jsou nálezy pozdně keltských mincí, které podstatně rozšiřují numismatické poznatky z východní části středních Čech o některé nové drobné ražby stříbrných obolů, jak jsou nazývány nejmenší keltské ražby mincí s vyobrazením koníka. Jednou mincí byl doložen rovněž kontakt s prostředím bavorských Keltů (snad kmene Vindeliků).

Pokud mluvíme o kontaktech, je třeba zmínit několik dalších předběžných poznatků, které z nálezového souboru vyplývají. Na ploše a v objektech bylo nalezeno větší množství zlomků žernovů, tedy kamenných mlýnků na mletí obilí. Protože surovin vhodných k výrobě těchto pravěkých domácích spotřebičů nebylo zrovna mnoho, byla kvalitní hornina těžena jen na určitých místech Čech a stávala se předmětem obchodu, často na velké vzdálenosti. Podle předběžných zjištění se zdá, že větší část mlýnků z Týnce pochází z fonolitu z Kunětické hory u Pardubic, která je od Týnce vzdálena zhruba 37 km vodní cestou. Není však vyloučeno, že část mlýnků pochází z ještě větší vzdálenosti, například z okolí Lovosic, kde jsou známy další vhodné kamenné suroviny.

Působivým dokladem dálkového kontaktu je oproti kamenným mlýnkům zcela drobná věc – část prstenu s kamennou gemou. Na ní je vyobrazen negativ okřídlené koňské postavy – pegase. Prsten je stříbrný, s větším podílem cínu. Dle dosavadního stylového rozboru se zdá, že jde o pozdně republikánskou práci italského původu – a prvkové složení z něj dělá první takový prsten v laténském kontextu severně od Alp! Dalším pozoruhodným nálezem je bronzová plastika kančí hlavy. Její zadní část je tvořena obdélnou destičkou s otvorem pro nýt ve spodní části, zatímco do svrchní části ústí dutý prostor vedoucí z tlamy zvířete.  Protože pro takový nález v našem prostředí chybí analogie, bude ještě třeba obrátit se do zahraničí. Podle stylové analýzy lze zatím pouze říci, že jde jistě o pozdně keltskou práci. Otázkou je zatím rovněž funkce předmětu. Zatím se zdá, že by mohlo jít o ozdobné kování nějakého dřevěného zařízení, snad vozu. Doufáme, že nejpozději po dokončení konzervace předmětu bude možné tuto záležitost rozsoudit. K hlubší analýze i dalších nálezů je ostatně nutné počkat až na dokončení konzervačních prací, neboť mnohé předměty jsou poškozené a zanesené korozí, tudíž je třeba je zpevnit a zabezpečit proti dalšímu rozpadu.

Zdá se, že i přes malou rozlohu jde v případě hradiště Kolo o lokalitu, která měla minimálně v pozdní době laténské (tj. posledních dvou stoletích starého letopočtu) poměrně značný význam a to nejen v rámci regionu, ale i v širší oblasti střední Evropy.

 

Mgr. Zdeněk Beneš

Ústav archeologické památkové péče středních Čech

Fotogalerie

12. Týnecké Mokřiny

Chráněné území bylo vyhlášeno předpisem ONV Kolín ze dne 17.12. 1987 jako CHPV Týnecké mokřiny s účinností k 1.1.1988,  vyhláškou MŽP ČR 395/92 Sb.,  kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, bylo území převedeno do kategorie přírodní rezervace pod názvem Týnecké mokřiny.

Přírodní rezervace Týnecké mokřady se nachází v inundačním území pravého břehu Labe mezi Chvaleticemi a Týncem nad Labem. Rezervace byla zřízena k ochraně přirozených a polopřirozených nelesních společenstev labské nivy. Ploché území je tvořeno soustavou kanálů a mrtvých ramen Labe, větších i menších tůní v různém stupni zazemnění, mělkými terénními depresemi s rákosinami a vrbinami a v neposlední řadě také lučními porosty s řadou druhů rostlin vázaných na společenstva luk labské nivy, ať už se jedná o biodiverzitu rostlin s výskytem některých mizejících a pro oblast typických druhů (např. rozrazil dlouholistý (Pseudolysimachion maritimum), smldník olešníkový (Peucedanum oreoselinum), voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae), žebratka bahenní (Hottonia palustris), žluťucha žlutá (Thalictrum flavum), aj. Systém mokřadů a luk slouží jako hnízdiště řady vzácnějších ptačích  druhů (bukáček malý -  Ixobrynchus minutus) i jako významná  tahová zastávka pro množství vzácnějších ptačích druhů (jespák obecný a bojovný – Calidris alpina, Philomachus pugnax). Na chráněné území bezprostředně navazují štěrkopískové terasy s charakteristickou vegetací (mj. chráněné v PR Duny u Sváravy).

Geomorfologicky patří území Východolabské tabuli, Týnec nad Labem s vrchem Šibeník patří ještě nejsevernějšímu výběžku Železných hor. Geologický podklad území je tvořen křídovými (spodnoturonskými) slínovci překrytými čtvrtohorními štěrkopísky a písky. Na štěrkopíscích jsou vyvinuty nivní hlíny, gleje a glejové fluvizemě.

Nadmořská výška území se pohybuje mezi 202 –204 m.n.m.

Území labské nivy náleží v tomto úseku klimaticky do oblasti teplé a mírně suché, s mírnou zimou a s častými inverzemi. Průměrné roční srážky dosahují 550 až 650 mm, průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7-9°C. 

Fotogalerie

13. Revitalizace mrtvého ramene Labe

Z historické mapy (II. vojenské mapování z let 1836-1852) je zřejmé, že již před 150 lety bylo území periodicky zaplavováno, což dokazuje i způsob využívání tohoto území – podmáčené louky – inundační území. Přestože z mapových podkladů z roku 1688 není patrné propojení řeky, jedná se o zbytky původního koryta řeky Labe, jenž zde zůstal zachován v podobě částí mrtvých ramen a navazujících lužních biotopů. Jižní okraj lokality tvoří regulovaný a vzdutý tok řeky Labe. Přírodní charakter lokality je narušen přítomností fotbalového hřiště, umístěného v horní polovině ramene. Lidská sídla jsou zde omezená na malé zemědělské stavení a jeho zázemí. Zbytek území tvoří přírodní lužní stanoviště. Střídá se zde poměrně pestrá mozaika stanovišť typu měkkého a tvrdého luhu a mokřadů s periodickými i stálými tůněmi (viz dále). Hlavním atributem odstaveného ramene je extrémně vysoký stupeň zasedimentování, a tedy došlo i k pokročilé změně druhů flory. Vlivem absence pravidelných záplav dochází k dalšímu hromadění sedimentu na dně ramene vedoucímu k postupnému ústupu vodní plochy a přeměnu na mokřad a terestrický ekosystém. Z výše uvedeného lze usuzovat, že se jedná o mrtvé rameno řeky Labe.

Koncepce projektu se odvíjí od zachování stávajícího „přírodního“ charakteru lokality na významné části její plochy, s vysokým stupněm podmáčení, přítomnosti padlých stromů a větví a rákosin. Zachování stávajícího spektra stanovišť zahrnujících periodické a stálé tůně (včetně zazemněných a vegetací zarostlých), mokřiny, porosty vrb a olšin (měkké luhy) a různé typy tvrdého luhu. Snížení zatížení živinami vodního prostředí. Zvýšení spektra vodních stanovišť území zejména o nezarostlé a nezazemněné tůně, jež zajistí existenci vodních a mokřadních biotopů a druhů (včetně zvláště chráněných) na lokalitě v horizontu dalších desítek let, což bude mít velmi příznivý vliv na posílení biodiverzity v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém měřítku. A v neposlední řadě zatraktivnění lokality z hlediska estetického, krajinotvorného a historického. V současné době již není na Labi možný samovolný vznik podobně ekologicky cenného biotopu jako je říční rameno, jedním z mála účinných způsobů, jak zlepšit hydromorfologický stav řeky a její nivy, je obnova vodohospodářských a ekologických funkcí v minulosti odstavených ramen.

Cílem prováděných zásahů bylo posílení druhové diverzity území a dlouhodobě udržitelné zlepšení životních podmínek pro vzácné a chráněné organizmy. Dále došlo k posílení ekologicko – stabilizační funkce významného krajinného prvku údolní nivy řeky Labe, který je v současné době tvořen především zamokřenými plochami a mělkovodními mokřadními ekosystémy (s vysokým stupněm zazemnění) v mozaice s fragmenty porostů lužního lesa a mokřadních olšin. Cílem opatření nebylo vytvoření podmínek pro rybářské využití. Jakékoliv rybářské aktivity jsou v celé lokalitě zakázány a žádným způsobem nejsou podporovány.

V rámci revitalizace bylo odbahněno z mrtvého ramene celkovém množství 12 001 m3 sedimentu. Sacím bagrem tzv. mokrou cestou bylo těženo 9846 m3 sedimentu. Plochy pro odbahnění byly pracovně rozděleny na 4 části. Z tohoto důvodu byla na blízké louce, v lokalitě u tenisových kurtů, vybudována odvodňovací laguna o kapacitě 32 000 m3. Při stavbě této laguny došlo k významným archeologickým objevům o kterých se můžete dočíst na samostatné zastávce naší naučné stezky. Zbývající množství sedimentu tj. 2155 m3 bylo těženo klasickou výkopovou technologií. Vytěžený sediment byl uložen nejen na pozemcích města se souhlasem nájemců jednotlivých zemědělských ploch.

Vzorkovaný sediment slepého ramene vyhovuje podmínkám pro použití sedimentů na zemědělskou půdu.

Nebyla narušena síť lesních cest, pouze byly zpřístupněny lokality pro potřeby stavby (zpevnění cest), včetně realizace povalových chodníků s funkcí ochrany mokřadních společenstev před sešlapem a dalšími antropogenními vlivy. Byly zde umístěny lavice na sezení z přírodního materiálu. Byly opraveny stávající objekty (propustky) v řešené soustavě vodních ploch.

Jak se celá tato akce můžete všichni posoudit. Přejeme Vám příjemnou procházku.

Přiložené soubory - archiv
Název souboru Velikost Zodpovídá Vyvěšeno
staré mapy.pdf 1.53 MB Michaela Kučerová

14. Vodárna

K pivovaru na náměstí,který vznikl na počátku 16.století,když Týnec nad Labem vlastnili Pernštejnové,vedlo dřevěné potrubí z této vodárny.Potrubí bylo zhotoveno z kmenů,které byly dodány z císařských lesů.Dřevěné roury byly spojovány železnými válečky zasazenými dovnitř těchto trubic.Při opravě městského vodovodu při velikých mrazech v zimě roku 1929,bylo také odkryto před čp.7 i toto staré dřevěné potrubí.Pro tehdejší pivovar bylo velmi důležitou podmínkou výroby zajištění dostatku kvalitní pitné vody.A tak na tomto místě byla zbudována vodárna,která ještě do nedávné doby sloužila veřejnosti, i když už ne pivovaru.Voda k vaření byla čerpána dvěma nádeníky potrubím přímo do pivovaru.Budova vodárny byla jíž na samém začátku jednopatrová.V patře byla světnička,která se pronajímala.

Fotogalerie

15. Objekt betonového vodojemu - technická památka

Stavbu vodovodu v Týnci nad Labem včetně 21,8 m vysokého věžového vodojemu provedla firma Továrna na měděné a kovové zboží, Josef Schroll, Nový Bydžov, podnikatelství staveb a vodovodů. Její nabídka pochází z 14. května 1917, schválena byla 17. května městským zastupitelstvem a 18. května 1917 Technickou kanceláří Rady zemědělské pro království České (další nabídky podaly firmy J. Matička a Kunz Hranice). Vodojem měl stát dle nabídky 35 554,73 K, konečná cena dle zúčtování byla 59 663,54 K. Projekt věžového vodojemu vypracoval stavební rada ing. R. Orlt z vodovodního oddělení výše uvedené Technické kanceláře. Dozor nad stavbou měl ing. Josef Durdík z Chlumce nad Cidlinou. Původními zdroji vodovodu byly kopané studny a jímací zářez. Voda do vodojemu byla čerpána čerpadlem Triplex s výkonem 90 l/min. V důsledku nepříznivých válečných let se celá stavba vodovodu protáhla a zkolaudována byla až v roce 1921. V 70. letech byl vodovod doplněn o věžový vodojem pro vyšší tlakové pásmo (hydroglobus). Dnes slouží vodojem jako základová stanice pro antény a vysílače. Vodojem je identický s vodojemem v Bezně.

Základní nosné části konstrukce věžového vodojemu a celá tenkostěnná konstrukce reservoáru, obvodového pláště reservoáru a střechy jsou železobetonové. Stavba je založena na kruhové železobetonové desce silné 50 cm a je podsklepena. Do ní je vetknuto šest železobetonových patek sloupů vysokých spolu s patkami asi 15,2 m, šířka sloupů v přízemí je 40 cm.  Prostor mezi sloupy je vyzděn z cihel. Zdivo tl. 50 cm je založeno na společné železobetonové desce. Ve výši soklové římsy přechází zdivo na tl. 30 cm. Mezi hlavami sloupů je zdivo stupňovitě vyloženo do líce hlav sloupů a po provedení omítek je nosnou částí bohatě profilované římsy. Hlavy sloupů jsou vně konzolovitě rozšířeny a spojeny s průvlaky do tvaru pravidelného šestiúhelníku. V rovině je šestiúhelníkový průvlak zesílen párem trámů stejného profilu jako průvlaky. Tím je vytvořena tuhá prostorová rámová konstrukce spolu se společně betonovanou kruhovou stropní deskou. Ta je zároveň dnem prstencového reservoáru a její konzolové vyložení je základem pro plášť reservoáru, který přechází do konstrukce zvonovité střechy. 

Soklové zdivo, stejně jako celá střední část dříku, jsou hladce omítnuty. Z dříku vystupují železobetonové sloupy ve formě polopilířků. Vstup do přízemí vodojemu je plechovými dveřmi v soklové části. Nad vstupem je soklová římsa vyvedena ve tvaru půlkruhu. Původní kulatá okénka situovaná šachovnicovitě v jednotlivých polích zděného dříku, provedená včetně šambrán s klenákem. Plášť reservoáru je osazen na profilované železobetonové římse a jinou profilovanou římsou je zakončen. Omítky pláště jsou hladké. 

Přístup do komunikačního válcového prostoru vodojemu je po ocelových žebřících. V dříku vodojemu jsou vloženy dvě železobetonové deskové galerie ve výši 1. a 2. NP. Desky jsou spřažené s průvlakem situovaným napříč válcem dříku a osazeným v dříku, stejně jako desky. Z poslední galerie je vstup na stropní desku v úrovni 3. NP. Ta je situovaná uprostřed dříku a z ní vede žebřík až do prostoru lucerny. V jednom místě je reservoár zkosen a tvoří komunikaci do prostoru mezi nádrží a pláštěm opět po ocelovém žebříku. Ocelový žebřík šikmo osazený vedl i do nádrže. 

Technologicky je vodojem dvourourový. Společné přívodní a odběrné potrubí se pod reservoárem rozděluje – přívod je zaústěn v horní části reservoáru, odběr s ventilem u dna. Druhé potrubí je zároveň vypouštěcí (s ventilem)  a přepadové. 

Nádrž o objemu 130 m3  má vnitřní průměr přibližně 660 cm, výšku stěny 420 cm, tl. dole 20 cm, nad polovinou výšky je kónicky uskočena na 18 cm. Strop reservoáru má tl. 6 cm. Přístup do reservoáru ze stropu je otvorem 50/50 cm. Původně zde byl plovák vyvážený proti závažím a spojený s narážkovým vypínačem, který v nejvyšší poloze plováku přerušil pomocný proud v cívce dálkového vypínače a ten se následně vypnul. Komunikační válec vnitřního průměru 100 cm a tl. stěny 10 cm je vyveden až nad střechu do válcové lucerny. 

V lucerně byla provedena projektovaná větrací a osvětlovací okénka s půlkruhovým nadpražím. Obě kopulové střechy jsou oplechované, natřené barvou. Střechu zakončuje hromosvod. 

Použité prameny: www.vodarenskeveze.cz, VODOS s.r.o.

Fotodokumentace: Rajce.net (uživatel Kyslikrock)

Fotogalerie

16. Kostel Panny Marie Sedmibolestné

Původně to byla kaple,která byla postavena roku 1682.Za panování císaře Josefa II./1780-1790/ v rámci prováděných reforem byly přemísťovány hřbitovy z center měst na periferii. I v Týnci nad Labem byl hřbitov přeložen od kostela Stětí svatého Jana Křtitele právě k této kapli. V roce 1786 se kaple stala kostelem.V době napoleonských válek však kostel zpustl a byl dokonce používán jako skladiště obilí a píce pro koně. Roku 1815 manželé Jan Nepomuk Harrer /původním jménem Horrer/ a Barbora Harrerová,rozená Specingerová,požádali magistrát o povolení kostel na vlastní náklady zrestaurovat.Manželé Harrerovi postavili u hřbitova domek,který sloužil pro ubytování hrobníka.Byl tam však ubytován i hlídač obecních lesů.Harrerovi věnovali ročně finanční prostředky na nákup svíček pro kostel.Za to si pouze vymínili,že budou pochováni pod kostelem.Interiér kostela byl ze sbírek věřících v roce 1945 upraven.Podlaha je zhotovena z dřevěných původních dlaždic.Kostel má 3 oltáře,hlavní a dva boční.Kolem stěn kostela je obrazová křížová cesta.Na malém kůru jsou menší varhany.

Fotogalerie

17. Týnecké rybníky

27.února 1502 dal král český Vladislav obec Týnec jako náhradu za dluh do majetku panu Vilémovi z Pernštejna a dědičně jeho potomkům.Pan Vilém zveleboval své četné statky,zakládal na jejich území rybníky a stavěl pivovary.Stejně tomu bylo i na panství Týnec nad Labem,které mělo svoji purkrechtní rychtu.Kolem Týnce těchto rybníků bylo 17  a tvořily kolem města kruh.Dobové zápisy tyto rybníky jmenují a uvádějí kolik v kterém bylo sloveno ryb v kopách.Jednalo se o rybníky: Sváravský 40 kop,Starý u Krakovan 102 kop, Mravínek 40 kop,Satrapa 30 kop,Žabínek 50 kop,Požerák 30 kop,Hrbek 4 kopy, Pařízek 20 kop, Kuklice 2 kopy, Nový u Krakovan 40 kop a Předveský u Krakovan 70 kop. A byly tu ještě rybníky další, Podhradský, Nadýmáček a U pazderny. Celkově se v týneckých rybnících tehdy slovilo ročně 428 kop ryb.31.ledna 1510 nařídil král Vladislav,aby panu Vilémovi z Pernštejna veškeré náklady na budování rybníků na Pardubicku a Týnecku mu byly uhrazeny z královské pokladny.Existuje mapa Jiřího Matouše Vischera z roku 1688, kde jsou tyto rybníky zobrazeny a identifikovány.Rybníky v prostoru Mezihoří vymizely.Existující dobové fotografie z konce 19.století ukazují, že tam byla pole a byly i luka.Na počátku 20. století v Mezihoří byly otevřeny lomy.Když před rokem 1950 lom ukončil těžbu a Labe začalo být průmyslovou řekou, takže ryby tam chycené se stávaly nepoživatelnými, Týnecký rybářský spolek se rozhodl, že v prostoru Mezihoří vybuduje rybník pro zdravé i chovné ryby. Rozhodnutí padlo na Valné hromadě 10. března 1950 a 24. listopadu téhož roku byl rybník napuštěn. V letech 1969 a 1970 bylo k výročí 860 let Týnce nad Labem připraveno mnoho akcí a jedna z nich byla slavnostní otevření koupaliště s programem v roce 1970. Rybníky nebyly pojmenovány a dostaly tedy číslo 0, 1 a 2.

18. Pernerova vila a Pernerův mlýn

Roku 1306 prodal Jaroslav z Choltic oba břehy Labe pod Týncem kmetu Hodkovi dědičně pro výsadní zřízení mlýnské o 2 kolech,aby za to platil ½ hřivny z kola ročně a vybavil jej také z pravomoci konšelské. Ještě ve 14. století se Týnec nad Labem stal majetkem sedleckých cisterciáků, kterým bylo dovoleno králem Janem Lucemburským rozšíření Týnce zřízením mlýnů na obou stranách řeky a zřízení tam i krčmy. Vznikly tak 2 mlýny, jeden „podskalní“ a druhý „podměstský“. R.1690 byl podměstský mlýn nákladem 138 kop 3 gr. opravován, leč 28. února 1723 vyhořel. Město, kterému tento mlýn patřil postavilo mlýn nový na základě kontraktu na výstavbu s Ondřejem Frutou. Podskalní mlýn vlastnil ještě roku 1727 rod Šusterků. V roce 1779 potřebovalo město peníze na výstavbu radnice a tak podměstský mlýn prodalo mlynáři Klicperovi. Roku 1763 podskalní mlýn vyhořel, jehož majitelem byl Andreas Kresse, kmotřenec Logů z Netek. R.1786 vlastnil tento mlýn František Housa, jehož syn Ferdinand byl proboštem sedleckého kláštera. R. 1826 koupil podskalní mlýn Vincenc Radimský a restauroval ho za pomoci horeckého verkmistra Josefa Hudce. Roku 1836 koupil od nich mlýn Václav Perner a přestavbou pověřil stavitele F. Káše z Prahy. Měl 8 dětí a všechny se uplatnili buď v politice nebo v podnikání. Ferdinand a Jan zařídili při podskalním mlýně strojírenskou továrnu na výrobu zařízení pro cukrovary. Když umřel Jan, stal se ředitelem strojírny Abund Staněk a pak ing. František Hampl. Když vyhořel podměstský mlýn Janovských, Ferdinand jej koupil a postavil tu mlýn nový čp. 137. koupil i domek čp. 140, nechal jej zbourat a postavil na jeho místě Pernerovu vilu, ve které přenocoval arcivévoda Karel, pozdější císař, se svojí chotí Zitou. Když Ferdinand Perner koupil v roce 1878 vyhořelý mlýn Janovských, koupil s ním i „Ostrov“ a vytvořil tu nádherné téměř šlechtické sídlo, jehož park či zahrada připomínala francouzské zahrady nejen z Paříže dovezenými sochami, ale i bazénem se zlatými rybkami, dřevěným altánkem se soškami Adama a Evy a vyzděnou čtyřmetrovou chodbou se studánkou. Druhá část zahrady byla laděna spíš ve stylu anglickém s překrásnými dřevinami a zejména jednotlivými duby a skupinami modřínů.

Fotogalerie

19. Socha Matky Boží v parku Na Dole

V roce 1801 se rozhodl Jan Nepomuk Harrer, měšťan a koželuh města Týnec nad Labem vystavěti „ z náboženského oumyslu na dole statui Bolestné Rodičky Marie Panny“ na svůj náklad a bez jakéhokoliv jiného příspěvku. Zavázal se též, že bude o ní i nadále pečovati a její správu obstarávati.Původně socha stávala ve výklenku ve zdi v zatáčce silnice. Rozvoj automobilové dopravy však vedl ke zbourání části zdi.Socha, která stála ve výklenku velikosti asi 6 m2 opatřeném železným plotem a dvířky, musela být přemístěna do parčíku, který stával na místě vyhořelého domku čp.124. Na soše je nápis: „Tuto statui k důkazu pobožnosti ke cti Bolestné Panny postavili Jan a Barbora manželé Harrerovi.1801. Socha byla provedena podle původní skici sochaře Františka Xavera Lederera (1758-1811), českého sochaře období empiru, autora mnoha pražských portálů.

Ten předložil 15. března 1801 náčrtek a rozpočet:

Výška s křížem 5 loket dle poměru šířky zde v Praze…….180 zl

Podstavec z tvrdého zrnitého pískovce 2 lokte 8 palců, vysoký 1 loket 15 palců široký, 1 loket silný s mramorovou deskou a Lederer značkou, bez nápisu, jehož jedno písmeno po 1 krejcaru stojí ………………..  70 zl 

Celá summa …………… 250 zl     

Z dobrého miskovického pískovce čistě a dobře opracovaného.

Fotogalerie

20. Geologický úkaz - Geopark Železné hory