E-Shop

Slavní týnečtí rodáci

Vilém Heš (1860-1908)

Operní zpěvák světového jména. člen opery Národního divadla v Praze, Městského divadla v Hamburku a C.k.dvorní opery ve Vídni. Nositel titulu C.k.komorní pěvec. Osobní přítel Antonína Dvořáka.

Fotogalerie

Přiložené soubory - archiv
Název souboru Velikost Zodpovídá Vyvěšeno
Hes_(das_schone_fest).mp3 131.29 kB Michaela Kučerová

Jaroslav Perner (1869-1947)

Profesor pražské univerzity a kustód Národního muzea v Praze. Pokračovatel v díle Barrandově Systéme silurien du center de la Bohéme.

Fotogalerie

Karel Mansingar (1813-1896)

Autor řady, slovníků a také Pojednání o pramenech labských. Bibliotékář známé italské knihovny Ambrosiana, kde založil Evropskou knihovnu. Osobní přítel polského básníka Mickiewicze.

Fotogalerie

ing. Jan Alfred Holman (1901 - 1980)

J. A. (Josef Alfred) Holman (někdy ovšem psán taktéž jako Jan Alfred Holman, nesprávně Alfréd) se narodil 17. dubna 1901 v Týnci nad Labem. Po maturitě vystudoval pražské ČVUT, získal technické vzdělání a titul Ing. Ve 20. letech pracoval jako redaktor deníku „Tribuna“, později spoluvydával časopis „Trn“ a pracoval v propagaci závodů Škoda.
Holman pomáhal taktéž spoluzakládat československý rozhlas – Radiojournal a byl v něm krátce hlasatelem. Ve 30. letech si mj. vyzkoušel i post účastníka automobilových a motocyklových závodů. Aby toho nebylo málo, už ve 20. letech se zapojil do filmového světa jako dokumentarista. Točil různé dokumentární a reklamní snímky (REVOLUCE KRVE A DUCHA).
Z jeho reklam vyniká především hraný němý film RAJSKÁ NARKOSA (1932) s Elou Šárkovou, který propagoval nemocnici Sanopz, přístroj značky McKesson od firmy Jan Angelo. Roku 1936 poprvé vkročil do celovečerního hraného filmu. Byl prve asistentem režiséra Nicolase Farkase, který v barrandovských ateliérech natáčel francouzskou a německou verzi (česká nakonec natočena nebyla) válečného snímku PORT ARTHUR (1936).
Ještě týž rok byl vedoucím výroby u operetní komedie Vladimíra Slavínského ULIČNICE (1936). Ovšem své ambice směřoval ke scenáristické a režisérské práci. S Hugo Haasem napsal námět a scénář ke komedii DĚVČATA, NEDEJTE SE! (1937), který s Hugo Haasem Holman také spolurežíroval (Haas si v ní ještě zahrál hlavní roli profesora Emanuela Pokorného).
O rok později podle svého scénáře spolurežíroval s Jiřím Slavíčkem nákladný válečným film ZBOROV (1938), jenž měl v pomnichovských dobách pomáhat českému obyvatelstvu a jenž byl i kladně přijímán. Už k samostatné režii přišel Holman až o dva roky později.
Ke všem svým režírovaným filmům si napsal sám nebo ve spolupráci s literáty (Václav Řezáč, K. M. Walló, Josef Trojan) i scénář (ZBOROV, MINULOST JANY KOSINOVÉ, RUKAVIČKA, MODRÝ ZÁVOJ, VELKÁ PŘEHRADA a BLÁHOVÝ SEN). Jeho samostatná režijní tvorba padá plně do období německé okupace, kdy se uvedl jako zručný režisér, poučen cizími vzory, především melodramatických, psychologických snímků a komorních společenských dramat.
Do kin uvedl drama MINULOST JANY KOSINOVÉ (1940) se začínající Vlastou Matulovou podle filmové povídky Vladimíra Neffa, dalším rokem pokračoval filmy obdobného ražení, RUKAVIČKOU (1941) pro Natašu Gollovou a MODRÝM ZÁVOJEM (1941) opět Vlasty Matulové v titulní dvojroli. Následující rok ovšem ze svého zavedeného žánru vybočil a stvořil „budovatelské“ drama VELKÁ PŘEHRADA (1942) jako oslavu lidské práce.
Svým posledním snímkem v české kinematografii BLÁHOVÝ SEN (1943) se Holman znova vrátil i s Natašou Gollovou v titulní úloze ke společenskému dramatu. Musel natočit taky jeden německý film pro Pragfilm LÁSKA, VÁŠEŇ A ŽAL / LIEBE, LEIDENSCHAFT UND LEID (1943).
Na rozhraní 30. a 40. let si vyzkoušel i nově se rozvíjející disciplinu – filmový dabing. Režíroval v roce 1939 české znění (jeden z prvních českých dabingů) ve studiích AB Barrandov u hraného filmu Sachi Guitryho HISTORKY ELYSEJSKÝCH POLÍ / REMONTONS LES CHAMPS – ÉLYSÉES (1938).
Ke konci války začal Holman připravovat a natáčet další film, krimi 13. REVÍR (1945) s Lídou Baarovou. Ovšem po odhalení ilegální skupiny, ve které se on angažoval, gestapem uprchl režisér přes frontu na již osvobozené Slovensko (k tomuto titulu se již nevrátil a dokončil ho Martin Frič s Danou Medřickou). Přes frontu do Košic odnesl návrh poválečného znárodnění československé kinematografie, který se stal součástí Košického vládního programu a později se uskutečnil. Podílel se tedy na filmovém znárodnění.
Doprovázel z Košic prezidenta Edvarda Beneše a cestou natočil a režíroval první část (druhou režíroval a natočil Otakar Vávra) dokumentu VLAST VÍTÁ (1945). Poté zanechal filmové dráhy a pracoval jako přednosta hospodářského odboru Ministerstva zahraničí (1945 – 1948) a roku 1952 s Milošem Havlem emigroval do Západního Německa. Usadil se v Mnichově pracoval jako režisér a redaktor rozhlasové stanice Svobodná Evropa.
Ještě natočil několik filmů a dokumentů pro kina, německou a rakouskou TV (např. ZWEI HERZEN VOLLER SELIGKEIT, BILDERBUCH GOTTES). V exilu byl rovněž předsedou Československého poradního sboru a člen Rady svobodného Československa. Všestranný J. A. Holman zemřel 20. dubna 1980 (uvádí se i rok 1987) v bavorském Mnichově v NSR, tři dny po 79 narozeninách.

Josef Beran (1896- 1978)

Hudební skladatel, interpret a pedagog. Tvůrce jedné ze tří českých houslových škol. Zakladatel Jihočeského hudebního archivu. Spisovatel literatury faktu.

Fotogalerie

Josef Vlastník (1909 - 2008)

Josef Vlastník se narodil 9.března 1909 v malé osadě Lžovice u Kolína. Školu navštěvoval v Týnci nad Labem a v Kolíně. Protože od malička velmi rád kreslil, tak nastoupil do kolínské tiskárny Bayer jako čtyřletý praktikant. K výkonu vojenské základní služby byl povolán do Terezína. Po ukončení vojenské základní služby požádal o přijetí do Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ), přičemž k žádosti připojil vzorky svých grafických prací. V roce 1932 byl přijat do VZÚ ke dvouleté přípravné službě a pro získání vyššího všeobecného vzdělání. Současně navštěvoval vinohradské reálné gymnázium.

Velitel kartografického odboru VZÚ ho zapojil, již jako rotmistra zeměpisné služby, do zpracování mezinárodně uznávaného politického, hospodářského a fyzického atlasu ČSR, pod řízením profesora Pantoflíčka.

Založil rodinu a před válkou se stal otcem dvou dětí, syna a dcery. Po okupaci ČSR byl VZÚ přemístěn do Veletržního paláce a do zabrané židovské budovy na Letné, kde byla zřízena mědirytina, fotoreprodukce, litografie, tiskárna a pomocná výroba.

Po osvobození se vrátil do obnoveného VZÚ a v květnu roku 1947 byl po odborné zkoušce jmenován poručíkem. V roce 1950 byl z VZÚ odvelen na topografické oddělení generálního štábu, kde dostal za úkol zabezpečit tvorbu originálů, reprodukci a tisku prozatímních topografických map z celého prostoru ČSR s  využitím tehdy dostupných podkladů. V té době ještě nebyli k dispozici odborníci, ani potřebná zařízení; fotoreprodukce VZÚ byla technicky schopná ale personálně nezajištěná. Např. nebyl kopista na tiskové desky. V tiskárně byla zastaralá technologie a nebyly výkonné stroje na tisk větších nákladů. Na štábu pan Vlastník působil 9 let, osobně se zúčastnil zřizování a zabezpečení technické výbavy polygrafie Vojenského kartografického ústavu v Banské Bystrici i v Harmanci.

V té době nebyla ve Vojenské akademii v Brně skripta pro výuku grafických technik, pro tvorbu a tisk map. Vlastník je zpracoval jako obsažnou učebnici reprodukce a tisku map. V rámci zavádění nových služebních „tabulek“ požádal o přeložení do VZÚ, kde od roku 1960 působil jako náčelník kartolitografie a v závěru služby pak jako náčelník tiskárny.

Byl odpovědným za polygrafické zpracování významného díla topografické služby – Vojenského zeměpisného atlasu, který byl vydán v roce 1965. Podílel se na odborné přípravě vojenských elévů (později vojenských učňů) a ve Vojenském topografickém obzoru publikoval četné odborné články.

Po odchodu do důchodu v r. 1968 žil ve Lžovicích, věnoval se myslivosti, domku se zahradou a regionální historii. Stále udržoval osobní a písemné kontakty s bývalými spolupracovníky ve službě. Napsal několik knížek o historii Týnecka, kroniku rodu Vlastníků, přispíval pravidelně do Týneckého zpravodaje. Byl jmenován čestným občanem města Týnec nad Labem a čestným členem Českomoravské myslivecké jednoty.

Zemřel ve Lžovicích dne 31.května 2008 ve svých 99 letech.

Fotogalerie

Antonie Josefina Janovská (1882-1959)

Výtvarnice, malířka a krajkářka. Členka Svazu československých výtvarných umělců. Nejlepší naše znalkyně krajek, výšivek a krojů. Soudní znalkyně zvaná ke sporům do USA, Belgie,Holandska a dalších států. Přítelkyně umělců Marie Glázrové, Eduarda Hakena, Dany Medřické a dalších.

Fotogalerie

Marie Brožková (1840-1894)

Matka českého básníka, slezského barda, Petra Bezruče.

RNDr. Doc. Ing. Miroslav Matrka

Laureát státní ceny v oboru automatizace chemie

Ing. Eduard Duchoslav

Ředitel státní lesnické školy v Písku před II. světovou válkou.

Jan Klepl

Profesor, hlavní archivář spoluautor díla "Živé prameny". (spolu s Adolfem Branaldem).

Josef Beránek (1886-1965)

Redaktor "Dělnických listů" ve Vídni. Odborový předák, tajemník Ústředí báňských revírních rad.

František Vondráček (1865 – 1954)

Učitel a lektor polštiny na Vysoké škole obchodní v Praze. Překladatel díla Orzeskové, Asnyka, Tetmajera, Žeromského, Sienkiewicze, Oszendovského a Konopnické. Básník. Vydal antologii "Květy z polských niv"

Václav Marek (1854-1934)

Profesor gymnázia v Čáslavi a pak v Praze v Truhlářské ulici. Překladatel z italštiny. Přeložil např. knihu Edmonda dÁmicis „Srdce". Propagátor literatury Lužických Srbů. Za zásluhy dostal titul školní rada.

Antonín Šolta (1855)

Literát, historik a etnograf. Vydal několik publikací na Chrudimsku.

František Hampl (1901)

Spisovatel. Profesor katedry pedagogiky Vysoké školy ekonomické Praha. Autor rady učebnic a skript.Z poezie je známá sbírka veršů "Labe", z beletrie je to zejména románová kronika "Pernerové", soubor povídek "Dobrodružství Jaroslava Seiferta" a řada povídek např. „Mrtvý pod mlýnem"

Václav Šantrůček (1866 – 1931)

Známý český medailér

Václav Beran (1908)

Hudební skladatel, interpret a pedagog. Tvůrce školy violoncellové hry. Zakladatel koncertního sdružení ARS, člen Sukova kvarteta a člen Komorního sdružení Vítězslava Nováka

Vilém Gustav Brož (1861-1915)

Hudební skladatel. Nejlepší ve skladbách pro tamburášské soubory. Kapelník v divadlech v Mariboru,Sušaku a Tuzle.